Umíte si vybrat?

Co je biopotravina?

Slovo biopotravina má přesný význam. Označuje potravinu vyrobenou z rostlin, živočichů a jejich produktů pěstovaných, chovaných a zpracovaných podle zákona o ekologickém zemědělství č. 242/2000 Sb. a dle legislativy EU – nařízení Rady (ES) č. 834/2007. Biopotraviny neobsahují zbytky pesticidů, průmyslových hnojiv, které se v ekologickém zemědělství nepřipouštějí, a antibiotik, protože tato léčiva nesmějí být zvířatům přidávána do potravy. Při zpracovávání bioproduktů je vesměs zakázáno používat umělé chemické látky. Navíc jsou po celou svou cestu – z pole až na pult obchodu – přísně sledovány kontrolními organizacemi pro ekologické zemědělství.

Označení původu surovin

Pod logy biopotravin je na obalu označeno území, kde byly vyprodukovány zemědělské suroviny, z nichž se produkt skládá, a to v následující podobě:

—zemědělská produkce EU

byla-li veškerá zemědělská surovina vyprodukována v EU

—zemědělská produkce mimo EU

byla-li zemědělská surovina vyprodukována v dalších zemích

—zemědělská produkce EU/mimo EU

byla-li část zemědělských surovin vyprodukována v EU a část v dalších zemích

—zemědělská produkce ČR

pokud jsou všechny suroviny od nás, lze produkt označit takto

POZOR: normální potraviny, které nejsou BIO, takto označeny nejsou.

—Všechny potraviny živočišného původu (mléko, maso) musí být označeny tzv. identifikační značkou – oválem. V horním řádku je zkratka země. CZ je Česká republika, PL Polsko, AT Rakousko, DE Německo.

Kupuji si potraviny z České republiky

Většinu potravin lze vyrobit v České republice z lokálních surovin. Čím blíže je země původu, tím lépe. Kratší přepravní vzdálenost znamená menší znečištění způsobené dopravou. Také tím podpoříme místní ekonomiku a tuzemské zemědělce.

Biopotraviny nemusí být drahé

Ve specializovaných prodejnách biopotravin nebo v samoobsluhách jsou biopotraviny dražší než zboží konvenční. Podívejme se ale vždy, zda porovnáváme srovnatelnou kvalitu, např. mléko o stejném množství tuku. Řadu obchodů zdravé výživy vlastní místní obchodníci. Chceme-li za nákup výrazně ušetřit, lze různé produkty nakupovat přímo ze dvora soukromých zemědělců, kde může být zboží i o polovinu levnější.

Chodím na farmářské trhy,
podporuji svého sedláka

Biopotraviny nemusíme kupovat jen v obchodech, ale přímo u sedláků, máme-li takové ve svém okolí. Čím dál více jsou rozšířeny pravidelné trhy, kde sedláci nabízejí své výrobky. Pozor ale, ne každý prodejce na trhu je ekologický zemědělec! Nákupem od farmáře můžeme nazvat i nakupování mléka v mlékomatu; peníze získává přímo producent, nejdou přes řadu překupníků. Čepujeme si do vlastní láhve, a tak nemusíme přemýšlet, zda je lepší „horší“ mléko v PET láhvi, nebo v nápojovém kartonu.

Hitem se záhy jistě stane koncept „podporuj svého sedláka“ aneb komunitou podporované zemědělství (tzv. KPZ). Je to partnerství mezi (eko) zemědělcem a skupinou zákazníků. Obě strany se dohodnou na spolupráci, protože vědí, že drobné zemědělství je důležité pro venkov i krajinu. Skupina zákazníků si u zemědělce předplatí jeho produkty na celou sezónu a probere s ním, co a jak bude pěstovat, samozřejmě v rámci sortimentu, na který se sedlák soustředí. Zemědělec zákazníkům potraviny na určené místo pravidelně dodává. Skupiny fungují v Brně, v Praze, na severní Moravě, v jižních Čechách. Všechny lze nalézt na: www.ekomapa.org.

Každý občan ČR utratí za rok za biopotraviny v průměru 200 Kč (z 22000 Kč, které utratíme za všechny potraviny a nealko nápoje), v sousedním Rakousku je to v přepočtu více než 3200 Kč.

Seznam všech dostupných biopotravin

připravujeme...

Hledám české zboží

Kupujeme si oblečení české výroby. Kromě podpory místní produkce a garance jistých pracovních podmínek přispíváme k omezení mezinárodní přepravy.

Značkové oblečení: Ano!
Se sociálním a ekologickým certifikátem

Pokud musíme mít oblečení z dovozu, vyhledáváme fair trade oblečení, které je ušito za dodržování pracovněprávních standardů Mezinárodní organizace práce (ILO). Ty garantuje certifikace a koncept Fair trade neboli férový obchod.

—I v řadě prodejen se značkovým oblečením se běžně prodává biotextil, surovina na jeho ušití pochází z ekologického zemědělství. V ČR se můžeme setkat s certifikáty od holandské organizace Fair Wear Foundation či britské Soil Association. Informace o certifikátech (v angličtině) najdete na: www.fairwear.org, www.soilassociation.org.

Vyzkouším oblečení z dalších přírodních vláken

Přírodní vlákna jsou získávána z různých částí pěstovaných rostlin (a chovaných zvířat), jde proto o obnovitelný materiál. Nejpopulárnější bavlna spotřebuje při pěstování velké množství vody a je chemicky nejošetřovanější plodinou vůbec. Alternativ je několik. Tradičním materiálem je vlna. Lněné příze jsou pevnější než bavlněné a modely ze lnu jsou i velmi elegantní. Konopné oblečení není jen módní, ale i velmi ekologické. Jeho pěstování má u nás dlouholetou tradici, podporuje místní ekonomiku, při jeho pěstování nejsou potřeba chemické látky. Ani pro pěstování bambusu se nepoužívají umělá hnojiva či pesticidy, látky z něj vyrobené jsou prodyšné, velmi jemné a mají značnou absorpční schopnost. Z bambusu se prodává spodní prádlo, ale i košile, kalhoty, trička či ponožky. Koupit si můžeme také moderní oblečení z dřevěné celulózy (bukové, borovicové) nebo z eukalyptové celulózy z trvale se obnovujících porostů.

Pochlubím se pěknými „úlovky“ ze second handu

U oblečení speciálně platí, že si kupujeme to s dlouhou životností, se záměrem, že ho opravdu „unosíme“. Nakupujeme i oblečení z druhé ruky – to, co hledáme, možná už někdo jiný nepotřeboval a odložil. I v „sekáčích“ můžeme najít módní kusy. Naopak oděvy, které sami již nepotřebujeme, pošleme „dále“ ke známým, rodinným příslušníkům, můžeme je věnovat charitativním organizacím, které starý textil sbírají, nebo je dáme do bazaru. Mládež si ráda pořizuje oblečení na výměnných bazárcích, na internetu je např. VotočVohoz: www.votocvohoz.cz.

Standard Öko-Tex

Celosvětově známá, rozšířená a velmi přísná je certifikace textilií Öko-Tex Standard 100. Výrobky s tímto logem jsou zdraví nezávadné a při výrobě je eliminováno použití nebezpečných chemikálií. Certifikace ovšem neznamená, že suroviny pocházejí z ekologického zemědělství.

I boty si zaslouží být ekologické

V obchodech seženeme krásné boty vyrobené z ekologicky pěstovaného konopí a přírodní gumy. Jiní výrobci prodávají módní obuv vyrobenou částečně z recyklovaných materiálů.

Návštěva krejčové

Využívání služeb místní krejčové znovu přichází do módy. Ušije nám oblečení kvalitní a ne tak drahé, jak bychom si mysleli. Látka sice nemusí být nutně ekologická, ale odpadají možné špatné pracovní podmínky ve fázi stříhání, šití, žehlení a balení oblečení; vyhneme se i zbytečné mezinárodní přepravě a peníze zůstanou u nás. Šikovní si mohou zkusit nějaký svršek zhotovit sami. Spoustu krejčových a jejich výrobků najdeme např. na: www.fler.cz.

Ze všech oděvů, které v České republice kupu­jeme, byly pouze 3 % vyrobeny v ČR; velká většina v Číně.

Složení výrobku pomáhá při výběru

Chemické složení poskytuje pro zhodnocení ekologické šetrnosti nejdůležitější údaje. Ekologicky šetrné prostředky neobsahují silné minerální kyseliny (např. kyselina fosforečná), louhy (hydroxid sodný), fosforečnany/fosfáty, sloučeniny s obsahem chlóru nebo jiných halogenů (fluor, bróm, jód), EDTA, aromatické uhlovodíky (např. obsahující benzen), azobarviva, diethanolamin či organická rozpouštědla s výjimkou ethanolu neboli lihu.

Označení látky nebo směsi nebezpečné
pro životní prostředí

Pokud má výrobek tzv. nebezpečnou vlastnost, musí být na obalu náležitě označen. Čím více je těchto značení, tím hůře pro životní prostředí i pro nás. Nebezpečné vlastnosti má bohužel i řada úklidových a pracích prostředků. V přímém rozporu s ekologickou šetrností jsou zejména prostředky, na nichž najdeme výstražné věty s čísly R-45, 46, 50–53, 60–64, např. R51 znamená „toxický pro vodní organismy“.

Kromě varovných vět jsou škodlivé výrobky povinně označeny i informačními piktogramy, buď staršími oranžovými, nebo novými s červeným rámováním. Čím více takových výstražných symbolů na výrobku najdeme, tím horší pravděpodobně bude jeho dopad na životní prostředí či na naše zdraví.

Kupuji výrobky s ekoznačkou

Pokud najdeme na výrobku některou z oficiálních ekoznaček, nemusíme váhat a můžeme vzít výrobek rovnou k pokladně. Ekologickou šetrnost za nás už zhodnotila nezávislá agentura a výrobek obstál. Toto hodnocení zahrnuje kromě posouzení složení také biologickou rozložitelnost, ekotoxicitu pro vodní organismy, dermální dráždivost, recyklovatelnost obalového materiálu nebo vhodnost dávkování. U nás se můžeme nejčastěji setkat s českou značkou „Ekologicky šetrný výrobek“ či s evropskou „květinou“. Podrobnosti hodnotící kritéria i seznam výrobků s ekoznačkou najdeme na: www.ekoznacka.cz.

Dávkování

Dobrý šetrný výrobek by měl na svém obalu nést informaci, jak jej správně ředit a dávkovat. Samotný obal výrobku by měl umožňovat dodržení doporučeného dávkování, např. mít dávkovací uzávěr, dávkovač po kapkách či střikem. Zvláště u koncentrátů oceníme přesný postup, jak ředěním získat pracovní roztok.

Obalový materiál

Označení materiálu, z jakého je obal vyroben, bývá uvedeno na etiketě nebo vylisováno na dně. Zpravidla je to symbol „tříšipkového trojúhelníku“ s jednociferným číselným kódem nebo zkratkou materiálu. Ekologicky šetrný výrobek je balen v materiálu recyklovatelném, jako je např. polyethylen (značen 2 nebo 4, PE), polypropylen (5, PP), PET (1, PET), případně polystyren (6, PS) nebo papír (12, PAP). U obalů na bázi vícevrstevných kartonů je již recyklace obtížnější.

Pro životní prostředí a pro ochranu našeho zdraví jsou nepřípustné obaly z PVC (3, PVC).

Celý takzvaný životní cyklus PVC, neboli výrobu, používání i likvidaci, doprovázejí úniky toxických látek. Při hoření PVC se uvolňují dioxiny, velmi toxické a nebezpečné sloučeniny.

Kupuji české výrobky

Dáváme přednost domácím výrobkům, mycí prostředky se v České republice běžně vyrábějí. Kratší přepravní vzdálenost znamená nižší znečištění způsobené dopravou. Také tím podpoříme místní ekonomiku. Máme i dobrou legislativu a kontrolu jednotlivých provozů.

Velký obal, stáčené prostředky

Máme-li možnost, kupujeme si prostředky ve velkých baleních, které si pak doma rozléváme do příslušných menších obalů. Někteří prodejci drogérie nabízejí prodej stáčených saponátů do námi přinesených nádob. Uděláme trochu pro přírodu a ušetříme nějakou tu kačku.

Kupuji certifikovanou kosmetiku

Když hledáme v obchodech „ekokosmetiku“, je nejsnazší sledovat nezávislé certifikáty, které jsou propůjčovány jednotlivým výrobkům. Nám spotřebitelům zaručují, že v nich nejsou obsaženy nevhodné látky. U nás lze zakoupit kosmetiku s certifikáty BDIH (www.ionc.info) nebo NaTrue (www.natrue.org). Obě tyto značky garantují, že označené výrobky nejsou testovány na zvířatech. BDIH navíc požaduje, aby složky pocházely z ekologického zemědělství.
 

Certifikovaná přírodní kosmetika CPK bio

V ČR existuje značka Certifikovaná přírodní kosmetika (CPK) – takto označeny mohou být výrobky připravené z čistě pří­rodních složek. Neobsahují tedy syntetické parfémy a barviva nebo ropné látky. Existuje i verze Certifikovaná
přírodní kosmetika bio, která navíc znamená, že mi­nimálně 20 % surovin pochází z ekologického zemědělství. Aktuální seznam výrobců s certifikátem: www.kez.cz/prirodni‑a-bio‑kosmetika.

Označení složení výrobků je komplikované

Na výrobku musí být uvedeno úplné složení, a to v souladu s mezinárodním názvoslovím kosmetických prostředků (směs angličtiny a latiny), užívaného po celém světě. Bohužel štítek neusnadňuje spotřebitelům rozhodování, je pro ně složitý, pomáhá ale v orientaci lékařům. Parfémové a aromatické kompozice a jejich suroviny jsou uvedeny slovem „parfum“ nebo „aroma“. Barviva jsou na konci seznamu, bohužel schována jen pod nic neříkajícími pětičíselnými kódy.

Vyhýbám se syntetickým látkám

Vyhýbáme se především syntetickým organických látkám. Mycí přípravky obsahují jako účinnou složku tenzidy. Nevhodné jsou ty uměle syntetizované, které hodně pění a razantně omývají i ochranný film na povrchu kůže. Nevhodný je rovněž propylenglykol, zahušťovadla MEA, DEA, tetrasodium EDTA, TEA-EDTA. Rovněž jsou nevhodné syntetické parfémy označované blíže nerozvedeným slovem „parfum“ a konzervační látky, např. parabeny. Ošetřující přípravky by neměly obsahovat tekutý minerální olej (Paraffinum liquidum) ani tuhou vazelínu (Petrolatum). Tyto umělé látky se neslučují s chemickou strukturou tuků – rostlinných ani živočišných.

Dáváme si pozor na marketingová tvrzení vychytralých výrobců jako „extra lehký“, „liftingový efekt“, „z přírodních složek“. Někteří výrobci zdůrazňují aktivní složky rostlinného původu, zatímco základní prvky jsou původem z ropy!

Laurethsulfát sodný, známý pod názvem sodium laureth sulfate, je asi nejrozšířenější složka šampónů, pěn do koupele či zubních past jako levné a účinné pěnidlo. Jde o uměle syntetizovaný tenzid.

—K umělým tenzidům existuje náhrada například v podobě cukerných tenzidů (např. lauryl či capryl glucoside). Jsou vyrobeny z rostlinných olejů a sacharidů, tedy z obnovitelných zdrojů. Pěnu tvoří také a pro pleť jsou šetrné.

Nekupuji kosmetiku testovanou na zvířatech

Nekupuji kosmetiku, která mohla být testována na zvířatech. Jediný celosvětově uznávaný certifikát označující kosmetiku a úklidové prostředky netestované na zvířatech je humánní kosmetický standard, tzv. „králíček“. Můžeme si zakoupit zboží od desítek výrobců dodržujících tento standard. Jejich aktuální seznam je na: www.netestovanonazviratech.cz.

—V březnu 2013 v celé EU vešel v platnost zákaz zkoušek kosmetických přípravků na zvířatech. Zatím se nedá přesně říci, jaký to bude mít vliv na kosmetický průmysl.

Těhotné ženy a děti by se měly vyhnout synte­tickým vůním v kosmetice, některé jsou endokrin­ními disruptory (tzn. narušují funkce hormonů) nebo jde o reprodukční toxiny.

Vybírám si LED osvětlení

V domácnostech jsme dříve volili mezi obyčejnou žárovkou a zářivkou kompaktní nebo rovnou trubicí. Nyní už dáme většinou přednost LEDkám, neboli polovodičovým světelným zdrojům. LEDka totiž obvykle dokáže poskytnout potřebné osvětlení cílových ploch s nejmenším elektrickým příkonem udávaným ve wattech (W). Úspornější je především proto, že nesvítí do zbytečných směrů. Přitom dosahují vyšší světelné účinnosti než zářivky, tedy přes sto lumenů na jeden watt příkonu.

LEDkám nevadí časté zapínání a vypínání. Pro svícení v úzkých kuželech jsou dnes již hospodárnější než výbojové světelné zdroje. Pro všesměrové svícení jsou výhodnější jen tehdy, když není potřeba velký světelný tok.

Malá a levná diodová světla lze výborně užít například pro osvětlení pracovní plochy nebo noční nasvícení chodeb. Pro osvětlení zde stačí tak velmi málo světla, že dříve tak slabé žárovky ani neexistovaly.

Orientuji se ve fyzikálních veličinách

Obvyklou charakteristikou zdroje světla je světelný tok měřený v lumenech (lm). Je rozhodující veličinou tehdy, když nakupujeme baňku či trubici a chceme osvětlit celý prostor. Lineární zářivky dosahují účinnosti blížící se 100 lm/W, tj. například zářivka s příkonem 36 wattů, může mít světelný tok přes 3000 lumenů. Pokud ale potřebujeme světlo směrovat, může to být už jinak, zde jednoznačně vítězí samostatně směrující LED světlo, kde se uplatní údaj o svítivosti v kandelách (cd). Do lampiček dáme LEDky, které mají úzký kužel světla, tzv. směrové nebo bodové.

Nekupujeme si LEDky, které nemají na obalu uveden světelný tok.

Index podání barev (CRI) je hodnocení věrnosti barevného vjemu, který vznikne osvětlením z nějakého zdroje, v porovnání s tím, jaký barevný vjem by vznikl ve světle slunce. Hodnota 100 – světelný zdroj, který umožňuje přirozené podání barev. Žárovka dosahuje indexu 95, LEDka 70–90, LED s indexem pod 75 není vhodná pro osvětlení interiérů.

Životnost výrobků má být uvedena

Další údaj, který nám pomáhá při nákupu a jenž by měl být uveden na obalu kvalitních výrobků, je životnost v hodinách, popř. záruční doba. Běžně prodávané LEDky mají životnost výrobku 25000 hodin, což je dva- až třikrát více než zářivky. Svítíme-li např. 4 hodiny denně, vydrží minimálně 17 let.

Jiná barva světla je pro den a jiná pro večer

Údaj o barvě LED, resp. o barevné teplotě udávaný v kelvinech bychom měli najít na každé LEDce (stejně jako na zářivce). Pro přisvětlování za dne jsou vhodné zdroje se světlem téže barvy, jako má zatažené nebe, tedy s dostatečně silnou modrou složkou. Jsou označovány jako „cool white“ nebo „daylight“, s barevnou teplotou aspoň pěti tisíc kelvinů. Pro svícení před rozedněním nebo po setmění je to ale přesně naopak, měli bychom užívat jen zdroje slabé, o tzv. barevných teplotách nízkých, označovaných jako teple bílé „warm light“. LEDky, které nemají teplotu vyznačenu, si raději nekupujeme.

Večer svítíme žlutě

Osvětlení od soumraku do svítání by nemělo narušovat noční fázi metabolismu, která by v tu dobu normálně nastala. Pokud si pořídíme žlutá světla, tak metabolismus obelstíme. Buňky sítnice jsou citlivé hlavně na modré světlo, lze ho velmi potlačit, aniž by nám to vadilo.

Nejjednodušší je nakoupit LEDky svítící čistě žlutě a ty dát např. do lampiček u nočních stolků. Pro osvětlení větších prostor lze nabarvit kompaktní zářivky barvami na sklo, kdybychom nesehnali nikde žluté zářivky.

—LEDkové osvětlení o výkonu 7 W s životností­ 25000 ­hodin nahradí 40W žárovku (postupně 25 kusů) a během své životnosti při každodenním čtyřhodinovém svícení ušetří 820 kWh elektrické energie, spotřebiteli při současných cenách 4000 Kč a při přepočtu na oxid uhličitý uspoří také 480 kg tohoto skleníkového plynu.

Pořídíme si regulaci osvětlení

Správná regulace osvětlení přináší další úspory elektřiny. Elegantní a úsporná, i když dražší, je spojitá regulace, tedy možnost stmívání. Ovládání je možné několika způsoby: tlačítky se směrovými šipkami, opakovaným mačkáním jednoho původního originálního vypínače, kdy se postupně mění intenzita světla, dálkovým infračerveným ovládáním, popř. automaticky reagujícím.

Jednodušší než spojitě regulovat světelný tok je použití několika soustav: zářivky na doplnění denního světla, slabá žlutá světla na večer a o mnoho slabší LED na noční orientaci; necháme si je zabudovat do nově zařízených a rekonstruovaných interiérů.

Co všechno se musí vytěžit?

Mnoho kovů, které jsou třeba pro výrobu elektroniky, je vzácných (zlato, tantal nebo kobalt). Měď tvoří 19 % hmotnosti mobilu, železo 8 %, dále je v něm např. nikl či olovo. Vzácné kovy pocházejí z „jihu“, kde se těží s nízkými náklady na pracovní sílu. Proto je polovina světové těžby kobaltu (např. baterie pro mobil) exportována pouze ze Zambie a Konga. Zbytky toxických kovů z dolů přispívají ke kontaminaci vody a půdy. Poškození zdraví pracovníků je obrovské. Například olovo může způsobit nevratné poškození nervové soustavy.

Mobil – pokladnice surovin

Spolu s každým mobilem nám doma leží v průměru 250 mg stříbra a 24 mg zlata. V tuně mobilů, což je asi 13000 kusů, se nalézá přibližně 300–350 gramů zlata, ve zlatonosné hornině je v tuně pouhých 5 gramů zlata. V telefonech je ho tedy sedmdesátkrát více.

Žebříček Greenpeace

Mezinárodní nevládní organizace Greenpeace sestavuje žebříček výrobců počítačů a mobilů, který hodnotí chování firem, nikoliv jen jednotlivé modely. Cílem Greenpeace je donutit firmy, aby v přístrojích přestaly používat nebezpečné chemické látky, zpětně odebíraly a bezpečně recyklovaly staré výrobky, snížily energetickou náročnost výroby a spotřebu elektřiny s cílem snížení emisí CO₂. V podrobné zprávě lze najít informaci, zda ta která firma nabízí alespoň nějaký výrobek bez PVC, ftalátů, berylia nebo bromovaných zpomalovačů hoření. Podívejte se do posledního vydání (listopad 2012), kdo se umístil nejlépe a proč: www.greenpeace.cz, hledejte „Průvodce zelenější elektronikou“.

Ekologický mobil?

Nic necharakterizuje lépe naši dobu než rychlost, s jakou střídáme své telefony. Ekologický mobil je tudíž určitě ten, který dlouho vydrží a dlouho se používá. Pokud už nám telefon vydrží v provozu na jedno nabití jen mnohem kratší dobu, než když byl nový, stačí vyměnit akumulátor a přístroj může dál sloužit. Ekologický přístroj můžeme hledat mezi modely, které používají recyklované plasty, šetří papírem při balení a tisku manuálu. V cizině se prodávají mobily se zabudovanými solárními nabíječkami.

V roce 2011 bylo na území ČR odloženo asi 1,7 milionů mobilních telefonů. Sebráno k recyklaci však bylo asi 100 000 kusů, což je jen 6 %.

Žebříček ekologičnosti jednoho telefonního operátora

Vodafone používá vlastní hodnocení, tzv. „eko-třídu“, která hodnotí telefon z hlediska dopadu na životní prostředí, 1 – nejhorší, 5 – nejlepší. Jde o sadu 230 kritérií, jež zkoumají výrobek, ale i dodavatele vůbec. Na webu společnosti, který je také v češtině, má pak telefon mezi svými parametry i toto „ekohodnocení“. Dobrý nápad kazí fakt, že kritéria nejsou veřejně známá a že nelze seřadit všechny modely dle této eko-třídy, pokud to je pro nás důležitý parametr při nákupu. Také nejde zjistit, proč je daný model hodnocen zrovna touto známkou, za co získal body a za co ztratil.

Univerzální žebříček eko-mobilů

1. Váš stávající
2. Jakýkoliv od přátel, zděděný, z bazaru
3. Nejrůznější modely dle momentální nabídky

Univerzální napájecí konektor

Před pár lety došlo ke standardizaci napájecích konektorů. Skoro všechny současné modely telefonů i řadu tabletů lze napájet jedinou univerzální nabíječkou pomocí USB mikrokonektoru. Asi jedinou výjimkou jsou nekompatibilní výrobky firmy Apple.

Informační a komunikační technologie, jako počítače či mobilní telefony, jejich provoz a infrastruktura, přispívají ke klimatickým změnám dvěma procenty, což je stejně jako například letecká doprava.

Kupujeme látkové pleny

Svým potomkům dopřejeme látkové pleny. Bohužel dokonce i řada zdravotníků již pozapomněla na výhody „bavlnky“ pro dětskou pokožku a propadla mediálním tlakům – jednorázovkám. V době automatických praček již dávno neplatí mýtus o prací dřině. 

Pleny nevytvářejí žádný tuhý domovní odpad. Není riziko přestupu chemických látek z pleny do kůže dítěte a minimalizována jsou také další zdravotní rizika – např. spojená s přehříváním pohlavních orgánů s následným vlivem na potenciální snížení plodnosti u chlapců, nesprávný vývoj kyčlí atd. Může je nosit více dětí po sobě, mohou tak udělat radost někomu dalšímu prostřednictvím dětského bazárku.

Látkové pleny jsou moderní

Látkové pleny mohou být tradiční čtvercovky nebo moderního typu: vícevrstvé a tvarované kalhotkové plenky a přes ně navlékané svrchní kalhotky nebo se prodávají pleny „vše v jednom“. Pleny se vyrábějí z bavlny, biobavlny (viz kapitola oblečení), ekologičtější a více šik jsou ty z moderních materiálů, jako je konopí a bambus. U moderních tvarovaných plen odpadá nutnost se učit je správně zavazovat. Všechny typy plen většinou stačí prát při teplotě 60 °C.

Svrchní kalhotky

Svrchní kalhotky oblékané přes pleny zabraňují prosakování vlhkosti na oblečení. Jsou k dostání z ovčí vlny, flísové, popř. z polyesteru s polyuretanovým zátěrem. Neprodyšná a neekologická PVC fólie známá u starších typů byla nahrazena novými materiály. Moderní svrchní kalhotky se zapínají na cvočky, na suchý zip nebo jsou natahovací s gumičkou v pase.

—Moderní látkové kalhotky se na rozdíl od většiny jednorázových plenek dají opakovaně rozbalovat a zase zabalovat – kontrola počůrání.

—Ukazuje se, že přebalovací věk dítěte z látkových plen je zpravidla kratší než u „jednorázovek“.

Nekupuji jednorázové pleny

Nekupujeme jednorázové pleny, zvané jednorázovky („pemprsky“). Obyčejné jednorázové pleny jsou složeny mj. z propustné fólie (většinou polypropylen), nasákavé vložky (buničina, která je pro zvýšení nasákavosti doplněna gelovým absorbérem na bázi polyakrylátů) či polyetylenové nepropustné fólie k ochraně prádla. Bohužel onen užitečný gelový absorbér není biologicky rozložitelný. Spotřeba surovin je u jednorázových plen 10–50× vyšší než u plen látkových. Potřebuje rovněž opakovaně velké množství ropy. Nevýhodou je i mnohem větší zatížení odpadních vod z výroby buničiny a ohromná produkce odpadů.

Pokud dítě spotřebuje denně 5–6 klasických jednorázových plen, je to za celý přebalovací věk cca 4000 kusů, které v nasáklém stavu tvoří až 1 tunu nerecyklovatelného odpadu.

Dáváme si pozor na tzv. „ekopleny“

Když občas potřebujeme jednorázovou plenu, nenecháme se oklamat nabídkou tzv. ekoplen, které se na trhu nabízejí. Výrobci je někdy klamavě označují jako kompostovatelné pleny, popř. ekopleny. Kompostovatelná je jen část, nikoli celá plena! Tyto pleny nebyly běleny chlórem ani jinými bělidly, neobsahují parfémy, jsou tak o něco šetrnější než klasické jednorázové pleny. Mohou být vhodnou náhradou zvláště pro rodiče, kteří používají pratelné plenky a zároveň chtějí být šetrní k životnímu prostředí i v obtížných situacích, kdy by jinak použili problematickou „jednorázovku“, např. při cestování. I u těchto plen si dítě hůře a později zvyká na udržování čistoty. Nedají se zcela vyloučit možná zdravotní rizika. Pozor, pokud vyhodíme ekoplenku do koše, skončí na skládce či ve spalovně odpadů, ne v kompostu.

Vyzkoušíme bezplenkovou metodu

Věnujeme-li se našemu potomkovi opravdu intenzivně, vyzkoušíme bezplenkovou metodu, nejekologičtější řešení. Je to tradiční metoda při rané péči o potomky, vytváří silné pouto mezi dítětem a rodičem. Přesto je stále pro společenské stereotypy nedoceněná. Spočívá v tom, že matka či otec se učí rozpoznat, kdy jejich dítě bude konat potřebu. I miminko totiž vydává před „potřebou“ určitý signál, že „musí“, na který rodič reaguje – dají jej včas vyčů­rat či vykakat. Miminko podrží, aby si ulevilo. Pro tyto účely se prodává krásný a moderní malinký nočníček.

Ježíšek přichází…

...s taškou plnou hraček vyrobených dělnicemi a dělníky, jejichž pracovní podmínky jsou více než ubohé: nízké mzdy, špatné bydlení a až 400 odpracovaných hodin měsíčně (v ČR je to přibližně 170 h). Vysněné Vánoce jsou vyplněny plasty, jednorázovými bateriemi a dalšími předměty s velkou ekologickou stopou. Takové hračky končí většinou svůj život brzy; jsou nekvalitní, rychle se rozbijí nebo musí ustoupit jiným hračkám, protože již nejsou „trendy“. A šup s nimi, včetně jejich toxických částí, do koše. Ve světě hraček není všechno vždy růžové. Naštěstí existují způsoby, jak si hrát s radostí… a bez újmy.

Ve světovém měřítku je přinuceno pracovat na 215 milionů dětí. Nejvíce dětských pracujících je v Asii (53 % z 215 mil.), následuje Afrika (30 %) a Latinská Amerika (7 %). Děti vyrábějí hračky pro Mattela (panenka Barbie) nebo pro Disneyho.

Označení shody CE se týká jen bezpečnosti

Všechny hračky prodávané na evropském trhu musí nést označení „CE“. V EU platí směrnice o zlepšení bezpečnosti hraček, stanoví prahové maximální hodnoty pro látky karcinogenní, mutagenní, toxické i pro těžké kovy. Má ale stále řadu nedostatků, např. limity pro toxické látky jsou považovány za nedostatečné. Shoda se navíc týká jen bezpečnosti, neříkají nic o kvalitě. Nejen proto kupujeme hračky z prokazatelně nezávadných materiálů s prokazatelným původem.

Hračka – dřevěná!

Pro životního prostředí jsou nejlepší hračky z přírodních materiálů, nejčastěji dřevěné. Dřevo se buď ponechá v přírodním stavu, nebo se voskuje a leští, popř. moří apod. Provedení záleží na účelu hračky i na věku dítěte. Povrch a přístupné hrany musí být takové, aby se dítě nemohlo poranit třískou.

Neošetřené dřevo nabízí intenzivní materiálovou zkušenost. Je příjemnější na omak než plasty, vsakuje přirozenou vlhkost rukou. Nevýhodou je, že hlavně u dřeva z měkkých jehličnanů vniká do pórů snadno špína. Hračky z neošetřeného dřeva nejsou proto vhodné pro kojence a batolata.

Na našem trhu už jsou k dispozici nádherné dřevěné hračky, dokonce z ekologického – FSC-dřeva. Šikovný rodič může zkusit pro děťátko vyrobit hračku sám. Pro malé děti to nemusí být nic složitého, neforemnost a jakoby neumělost není vůbec na závadu.

—Nejlepší hračka nepotřebuje žádnou energii. Čím pasivnější hračka je, tím více podporuje fan­tazii dítěte. Pokud už musí být na baterie, zvolte dobíjecí: je to ekologičtější varianta než jednorázové.

Hračky i hadrové

Pokud nejsme příznivci dřevěných hraček, nemusíme propadat chmurám. Existují hračky látkové, u kterých navíc nehrozí poranění dítěte. Na trhu je široký výběr i od tuzemských výrobců. Můžeme pořídit třeba vlněné filcované hračky, čímž napomáháme užitečnému chovu ovcí. Kupujeme i hračky vyrobené v chráněných dílnách, které nákupy podporujeme.

Pokud zatoužíme po dovozové hračce, sáhneme po nějaké s logem fair trade. Pro miminka se hodí kostička na hraní vyrobená z nebělené bavlny, která má uvnitř rolničku. Oblíbené plyšáky nahradíme zvířátky z biobavlny nebo z ručně háčkované příze.

Pro nejmenší děti také můžeme pořídit chrastítka a kousátka vyrobené z rozložitelného kukuřičného škrobu. Povrchem se podobají plastovým, ale splňují ekologická kritéria a jsou kompostovatelné.

—Za rok se v EU utratí 410 miliard Kč za hračky (bez počítačových her), při počtu 80 milionu dětí do 14 let to dělá v průměru 5000 Kč na dítě a rok.

Nekupujeme hračky z PVC

Problém není jen PVC samotné, ale především ftaláty, které se do PVC přidávají jako změkčovadla. Ftaláty významně zvyšují riziko onemocnění dětí astmatem a alergií. Jsou levné, proto je výrobci používají v takovém rozsahu. Jediné výrobky, kde jsou zakázána změkčovadla z ftalátů, jsou kousátka a další výrobky určené pro vkládání do úst miminek.

Bohužel se v hračkářství běžně setkáváme s výrobky jednoznačně vhodnými pro malá miminka s nápisem „Určeno pro děti od 3 let“. Proč? Protože normy pro starší jsou méně přísné.

A jaké hračky jsou z PVC? Například mnohé mačkací hračky, plastové knížky, nafukovací rukávky, bazény. Pro větší děti jsou z PVC obaly na sešity nebo penály. PVC bývá značeno číslicí 3 v trojúhelníku, popř. nápisem PVC.

PVC se vyhýbáme také kvůli potřebě chlóru pro jeho výrobu, kvůli dopadu na ozónovou vrstvu Země. I po dožití je PVC velkým problémem, při jeho spalování vznikají dioxiny.

Původ květin

Pokud jste si v květinářství všimli dokonalého, až nepřirozeného vzhledu nabízených květin, nebo jejich exotičnosti, je to první krůček k přemýšlení o en­vironmentálních souvislostech květinového průmyslu.

Většina řezaných květin pochází z Keni, Kolumbie, Ekvádoru a Zimbabwe. Následně projdou květinovými burzami v Holandsku a poté jsou prodávány např. u nás. Je proto těžké zjistit, odkud je konkrétně zrovna naše kytice.

Není to tak jednoduché: růže pěstovaná v Holandsku ve vyhřívaném skleníku produkuje při výrobě dvakrát tolik CO₂ (670 g) než stejná květina dovezená letecky z Keni.

Konvenční způsob pěstování květin

Konvenční způsob pěstování se neobejde bez inten­zivního používání chemikálií. Používají se na dezinfekci půdy, preventivní postřiky proti škůdcům a chorobám či na ochrannou lázeň před převozem, jež má zajistit udržení čerstvosti květin. Některé prostředky jsou vysoce jedovaté. Někde se používají chemikálie, které jsou už v Evropě zakázány. Květi­nový průmysl je náročný na spotřebu vody a v některých region­ech se často stává, že místní obyvatelé svádějí boje o vodu s květinovými magnáty.

Největší zdroj evropských květin jsou plantá­že v Keni u jezera Naivasha. Rozloha jezera se kvůli zavodňování farem zmenšila o čtvrtinu. Na vypěsto­­­vání 1 ha růží v Keni je potřeba až 30 000 litrů vody, za rok se z Keni doveze do EU 85 000 tun květin.

Šance na změnu?

Květinový průmysl i přes veškeré nedostatky dává práci mnoha lidem v rozvojových zemích. Určité šance na zlepšení podmínek v kvě­tinovém průmyslu skýtají certifikační projekty, které se setkávají s většími či menšími úspěchy.

Informovanost českých spotřebitelů o problémech květinového průmyslu je takřka nulová, a proto u nás na certifikované květiny ani nenarazí­me. Zatím se můžeme jen ptát a zjišťovat si informace.

Květiny s certifikátem

Fungující holandská certifikace „Fair Flowers Fair Plants“ zahrnuje ekologická a zároveň sociální kritéria (fair trade) pro pěstování; spadají sem řezané i hrnkové květiny. Nejbližší pěstitelé a obchodníci s tímto logem jsou v Rakousku a Německu; www.fairflowersfairplants.com.

Ve vyspělé Evropě je rozšířený certifikát Flo-Cert, používající stejné logo, které najdeme na fair trade výrobcích; www.flo-cert.net.

Hrnkové květiny?

Pokud se nechceme vzdát potěšení z barevné kytice, je řešením koupě květin hrnkových? I ty se pěstují pomocí obdobných praktik. Jediný rozdíl je v tom, že u nás zatím zůstala tradice jejich pěstování, tudíž většina z nich je alespoň v sezóně z blízkého okolí. Pokud nevlastníme zahrádku zřejmě nejsnazší cestou za květinami bude návštěva zelinářského tržiště, kde v sezó­ně natrefíme na prodavače čerstvých květin, v květináči i řezaných.

Jaké květiny tedy kupovat?

1. Žádejte sezónní květiny, místně pěstované: např. cibuloviny v jarních
   měsících, slunečnice v létě a chryzantémy na podzim.
2. Žádejte fair trade květiny.
3. Hledejte „organické“ květiny, které jsou bez biocidů a umělých hnojiv.
4. I v konvenčním zemědělství jsou cibuloviny jako narcis, tulipán, mečík
   nebo lilie částečně pěstovány v sezóně venku.
5. Kupujte květiny, které vydrží dlouho, jako amarylis, toulitka (anthurie) 
   nebo chryzantéma. Rychle naopak vadnou narcisy, tulipány a kosatce.
6. Kupujte méně květin současně: jedna květina může mít při správné 
   prezentaci stejně krásný účinek jako velké kytice.

Náhodně lze v květinářstvích narazit na různé certifikované dovozové květiny. Bohužel je to jen nechtěné kouzlo, o kterém nevědí ani prodavačky, možná se sem jen dostalo zboží určené na sousední trh.

—Roční dovoz řezaných a hrnkových květin do EU představuje 180 mld. Kč, čísla pro samotnou ČR nejsou k dispozici.